Analýza bordelu

Tímto blogem si pravděpodobně moc přátel neudělám. Ale ten, kdo ho dočte do konce a zamyslí se nad jeho obsahem, zjistí, že má hlavu a patu. Hledal jsem vhodný titulek, ale nic výstižnějšího mě nenapadlo, tedy ponechávám pracovní název – Analýza bordelu.

Poslanecká sněmovna schválila zrušení poplatků u lékaře a v lékárnách. Také prošlo porodné na druhé dítě, ovšem s omezením pouze pro rodiny s celkovým čistým příjmem pod 20.000 korun měsíčně. Na první pohled chvályhodný počin. Ale je to opravdu důvod k radosti? Mrkneme se na to, čtěte pozorně.

Kdo ještě věří na sametovou revoluci?

Komunisté v 50. létech nepotřebovali ve společnosti inteligenci a zodpovědné lidi; ti přemýšlí, kladou otázky, vyžadují odpovědi. Jsou zodpovědní, dokáží si vybudovat ekonomickou a duševní nezávislost, takže jsou těžce manipulovatelní. Proto komunisté příslušníky československé inteligence a podnikatele zlikvidovali. Některé zavraždili, jiné zavřeli do vězení, další byli „zmizeni“, některým bylo „umožněno“ vystěhování. Zbytek nahnali do kotelen a uranových dolů. Majetek jim ukradli a vložili do pečlivých rukou dělnické třídy. Vzdělání a důležité vedoucí funkce byly umožněny jenom spolehlivým a prověřeným a jejich dětem.

O čtyřicet let později žáci a následníci těchto diktátorů byli nuceni naplánovat velkou změnu - socialistický ráj ve východní Evropě dosáhnul svého vrcholu, tedy stál na hranici kolapsu, a soudruzi potřebovali napsat scénář dalšího postupu. Napsali scénář na sametovou revoluci. Samozřejmě takovou, která jim umožní udržet si i nadále ekonomickou moc. Proto „sametová“ revoluce, kde se nikomu nezkřiví vlásek na hlavě.  Záměr byl jasný: zprivatizovat veškerý průmysl, vybrané továrny a firmy zachovat, zbytek zlikvidovat. Proč zlikvidovat?! Jednoduchá odpověď – bylo nutné uměle vytvořit nedostatek pracovních míst, aby lidé byli ochotní pracovat v podnicích, které si porevoluční velkopodnikatelé ponechali, za minimální platy. Čím větší nezaměstnanost, tím větší ochota pracovat za jakoukoliv mzdu. Ze stejného důvodu jsou v ČR vytvořeny likvidační podmínky pro malé a střední podnikatele, protože ti by při vhodných podmínkách mohli nepříjemně snížit nezaměstnanost (v posledním hodnocení kvality podmínek pro podnikání skončila Česká republika až v páté desítce mezi hodnocenými zeměmi!).

Mise splněna: pozornost obyvatelstva odvrácena

Pokračuje druhé dějství scénáře: staronovým vůdcům naší země se podařilo dostat její obyvatele do stereotypu, kdy část z nich živoří na různých sociálních dávkách, a ti, co mají štěstí a mají zaměstnání, přežívají na životní úrovni, která nemá s Evropou 21. století nic společného. S ohledem na to, že máme za sebou čtvrt století budování kapitalismu, že žijeme v jednadvacátém století a Česká republika se nachází na evropském kontinentu, žijeme v bídě. Přesně podle scénáře.

Tím se dostávám do bodu, kde se nám pěkně dají do souvislosti 50. léta a současnost. Stejně jako komunisté po válce, tak i jejich následníci dnes potřebují ke své činnosti klid. Nemají zájem o dotěrné rýpaly, kteří přemýšlí, kladou otázky a hledají odpověď. Proto je nutné udržovat obyvatele země v bídě; naložit na bedra běžného člověka takové starosti, aby neměl čas vidět zlodějny a lumpárny vyvolených. Člověk, který denně řeší, jestli má na nájem nebo hypotéku, jestli má peníze na jídlo nebo na školní výlet dětí, nemá čas vnímat loupeže „těch nahoře“. Má dost starostí sám se sebou. A navíc, a to je velmi důležité, takový člověk je snadnou obětí, je lehce manipulovatelný a snadno uplatitelný. Člověku v nouzi stačí nabídnout málo, aby se stal úplně povolným.

Zrušíme poplatky a zavedeme další porodné! Nepřemýšlejte a volte nás!

Je před volbami a proto vláda potřebuje nalákat voliče. Kdyby občané České republiky žili na slušné životní úrovni, bylo by těžké je uspokojit nějakou maličkostí. Bylo by nutné ukázat nějaké pozitivní výsledky dosavadní práce. Ale protože naprostá většina lidí žije na pokraji bídy, stačí jim smést ze stolu pár drobků a oni vděčně uposlechnou rozkazu.

Úkolem vlády by mělo být vytvoření takových podmínek, aby pro lidi nebylo problémem vytáhnout 30 korun, když potřebují jít k lékaři. Pokud je pro občana naší země problémem zaplatit 30 korun za návštěvu u lékaře, je to jednoznačným důkazem toho, že tento občan žije v bídě. Vláda by se tedy intenzivně měla zabývat odstraněním bídy svých občanů, ne zrušením zanedbatelného poplatku.

Stejně tak je povinností vlády umožnit lidem vybudovat si takové ekonomické podmínky, aby své rozhodnutí, jestli a kdy budou mít dítě, nemuseli stavět na tom, jestli jim stát dá porodné. Jenomže tak scénář napsaný nebyl.

Populace v naší zemi stárne. Rodí se málo dětí. Vláda chce zvýšení porodnosti podpořit porodným. To ale bude vyplácet jen rodinám s příjmem do dvaceti tisíc. Jenže tady hrozí velké nebezpečí. Narozením dítěte výdaje nekončí. Výchova dítěte stojí peníze, a to nemalé. Může si rodina, která je motivována ke zplození potomka porodným, dovolit tyto další výdaje? Nebude toto porodné motivovat k pořízení si dítěte rodiny, které si další výdaje na jeho výchovu nebudou moci dovolit? Nebudeme tímto podporovat zvýšení porodnosti u rodin, jejichž členové nikdy nepracovali a své dítě tedy povedou ke stejnému, tedy zahálčivému způsobu života? K čemu nám potom pomůže zvýšení populace lidí, kteří nejenže nebudou přínosem pro společnost, ale naopak budou ze společného jenom čerpat?

Ano, společnost je nutné „omladit“, ale ne za každou cenu. Potřebujeme nové generace pracovitých a zodpovědných občanů. Toho je možné dosáhnout jediným způsobem: stát musí podporovat porodnost tím, že bude vyplácet porodné jenom rodinám, kde je aspoň jeden z rodičů ekonomicky aktivní, tedy kde je předpoklad, že taková rodina povede dítě ke vzdělání a zodpovědnosti. To je jediná cesta, jak zabezpečit funkčnost naší země do budoucna. Jsem přesvědčený, že rodina je (ať už to Ústava říká nebo ne) opravdu základem státu. Ale musí to být rodina silná, sebevědomá a zodpovědná, která je pro společnost přínosem, ne zátěží.

Překvapíme?

Sněmovnou schválené návrhy proto považuji nejen za populistické, ale hlavně za nebezpečné. Rád bych doufal, že občané v říjnových volbách udělají přesně to, co se od nich neočekává – tedy že začnou myslet a svou volbou opravdu dokáží, že nejsme banda hlupáků, která slepě odehrává svou podřadnou roli podle scénáře napsaného lumpy a podvodníky.